#dzonaivanacestach : SINGAPUR

Když jsme vybírali letenky na Borneo, bylo nám jasné, že nechceme letět rovnou do Kota Kinabalu, ale zastavit se také na pevnině, abychom okoukli další velká asijská města. Při cenových hrátkách leteckých společností jsme pak zjistili, že letenka multicity, tzn. s rozdílnými místy příletu a odletu v zahraničí, je asi o 500 Kč dražší než klasická letenka se stejnými místy. A tak jsme zvolili přílet do Singapuru a odlet z Kuala Lumpur.

Iva runs Prague International Marathon 2016

Jsou to více jak dva roky, kdy jsem si řekla, že bych si ráda zaběhla maraton, a jsou to téměř dva měsíce od chvíle, kdy jsem na Staroměstském náměstí proběhla velkou modrou bránou s nápisem Prague International Marathon 2016..

ZÁTOPEK... Když nemůžeš, tak přidej!

Když jsme malí, máme všichni nějaké idoly a vzory. Pak nám do cesty vstoupí puberta a pomyslný rozum a najednou vzory nikdo nemá, protože "chce být originál" a nechce být jen kopií někoho jiného.

Ano, to je moc hezké, tak mi ovšem vysvětlete ty stovky současných blogerů, které sledují tisíce lidí, a všechny ty stejné fotky na sociálních sítích s bílým stolem, MacBookem, tulipány, kafem a diářem.. Prostě originál vedle originálu :-D

Sportisimo Prague Half Marathon 2016

Třetí pražská půlka je za námi ! :-) 

¨

Jsem stále na Srí Lance + VIDEO

Nechce se mi tomu věřit, že už je to tak dávno. Ještě ani nezačal letní semestr, když jsme se ze Srí Lanky vrátili. Od té doby stihlo znovu sněžit, já uběhla svůj třetí půlmaraton v životě (s třetím osobákem), měla několik hangoutů s Lucií v Kanadě, snědla dvě sklenice Nutelly a dodatečně oslavila své narozeniny se svou sestrou roadtripem v Polsku.

Národní park YALA, aneb jak nám slon sežral batoh

„Honzi, ale v tom batohu máš pas!“ „Neboj, on ho nesežere,“ snažil se mě uklidnit Honza, když jsem povolila a pustila batoh tomu dlouhému chobotu, se kterým jsme se pár sekund přetahovali. Ve chvíli, kdy zatroubil, bylo rozhodnuto, kdo je tady alfa samec…

Z nebeského Haputale jsme se autobusem svezli na jih Srí Lanky, k národnímu parku Yala. Asi nemusím moc líčit cestu autobusem, který během hodiny srazil těch 1600mnm na 200 mnm, a věřte, že to nebyla rovina a silnice první třídy. J I když tady musím podotknout, že silnice na celé Srí Lance jsou v lepším stavu než ty české! Opravdu! Nepotkáte výmol, slepované části, prostě nic, ty cesty jsou nezmaři. Hold je to Britové naučili dost dobře (Srí Lanka je bývalá Britská kolonie, kdybyste netušili). Každopádně zpět k jízdě. Když jsme se blížili k národnímu parku, začali jsme si všímat značek „Přechod slonů“ a podobných kuriozit, které nás vážně bavily. Ke všemu jsme měli to štěstí, že se na hlavní cestě před námi plazila dvoumetrová kobra, takže řidič téměř zastavil, aby ji objel. Díky bohu, že jsem tuto hlavní hrdinku z Honzíkovy oblíbené Velké čtyřky nepotkala zblízka. No a asi 5 min nato nám cestu křížila velká suchozemská želva. Řidič opět zpomalil a my tak měli své první safari J. To hlavní na nás čekalo druhý den ráno.

Ubytovali jsme se v tomto  úžasném hotelu s velice milými majiteli. Škoda, že v okolí není více míst, která bychom chtěli navštívit, protože to ubytování vážně stálo za to! Odpoledne jsme si dali malou procházku po městečku, ale vůbec nic zajímavého, kromě nakupující krávy, jsme nepotkali, a tak jsme si zašli na večeři a šli spát, jelikož jsme v 5 ráno vyjížděli do národního parku Yala. Safari jsme si domluvili skrze naše ubytování, které má pouze kladné ohlasy na Trip Advisoru, tak jsme neměli důvod nevyužít jejich služeb.

Národní park Yala byl v plánu už od počátku, protože jsme věděli, že jsou zde leopardi ve volné přírodě, které jsme prostě museli vidět! Předvečer nás ovšem nenapadlo, že to, co si budeme z Yaly odvážet, nebudou zážitky z vidění této roztomilé kočičky, ale napůl sežraný cestovní pas..

Vyrazili jsme ráno v 5 hodin, k branám národního parku jsme jeli asi půl hodiny a pak dalších 20 min čekali, než řidiči zařídí vstup. Ale nebojte, všichni to měli stejně, a my do parku vjížděli mezi prvními! Za branami na nás čekala probouzející se příroda, bylo to nádherné, první sluneční paprsky zářily skrze větve stromů a my viděli např. spícího páva na stromě, nebo právě se probouzející opice. Po chvilce nám cestu zkřížil malý slon, tak jsme jej sledovali, ale matku bohužel nenašli. Nevadí, ještě máme hodně času na potkání dalších slonů.. A tak jsme si jeli v jeepu, koukali na opice – viděli i krále Jelimána, buvoly, divoká prasata, krokodýla a mnoho ještěrů.

A pak jsme dorazili k té osudné křižovatce – na každé cestě stála asi tři auta a uprostřed mezi nimi obří slon s ještě většími kly. A nevypadal přátelsky. Ovšem všichni řidiči chtěli senzaci pro své turisty, a tak neustále na slona najížděli, až to dopadlo tak, že slon se rozběhl. My naštěstí byli ob jedno auto před slonem, tudíž jsme byli „v bezpečí“ říkali jsme si. To by ovšem ten slon nemohl to auto před námi oběhnout a vrhnout se do N A Š E H O  auta, přesněji řečeno na M O U  sedačku! Strčil chobot a  kly do auta a začal sondovat, co by si vzal. Já hrdinsky utekla z místa k Honzovi a všemi silami držela batoh. „Honzi, ale v tom batohu máš pas!“ „Neboj, on ho nesežere,“ snažil se mě uklidnit Honza, když jsem povolila a pustila batoh tomu dlouhému chobotu, se kterým jsme se pár sekund přetahovali. Ve chvíli, kdy zatroubil, bylo rozhodnuto, kdo je tady alfa samec. A tímto začalo asi 20 min divadlo, kdy jsme měli to štěstí sledovat, jak slon kuchá batoh – nejprve si pochutnal na svačince, kterou jsme ráno v hotelu dostali na cestu, pak šla ven voda a pak bunda. Bunda, která v pravé kapse měla peněženku a v levé kapse cestovní pas. Co mi v tu chvíli běželo hlavou? Asi to, že nejbližší česká ambasáda je v Indii.. 

Dobře, tak si to prohlídne a půjde dál.. Ehm, slonovi se bunda zalíbila natolik, že si ji hodil na záda a chodil s ní dalších 15 min. Prozatím asi nejdelších 15 min v mém životě. Bylo fajn sledovat ostatní jeepy, jak opět najíždějí na slona a užaslí Japonci jenom cvakají snímky na svých foťácích, ale ten slon má, sakra, Honzův pas na zádech, to vás nezajímá?!!!…  Díky všem srílanským bohům, bunda spadla na zem, slon nás opět začal pronásledovat a auto, které stálo za ním, zastavilo a řidič nám posbíral věci. Naštěstí zde byli stále blázni řidiči, kteří toužili po senzaci, a tak nás předjeli a slon byl na nás krátký a měl tak nové kamarády. My se potkali s řidičem hrdinou, který nám předal posbírané kousky, a mohli rychle pryč. Oups, Honza měl v batohu i svůj iPhone, který ovšem přežil (!!!). S menším šokem jsme pak další 2,5 hodiny jezdili po parku a snažili se vyhnout slonům, a i když jsme jich ještě pár potkali, ale ti byli hodní a poslušně nám pózovali.

Co dodat závěrem? Jsem neskutečně ráda, že jsme Yalu navštívili. Takový krásný národní park jsme dlouho neviděli, zvířata zde opravdu žijí svůj poklidný život, a tak je můžete vidět v jejich téměř přirozeném prostředí. A jsem ráda, že nás potkala příhoda se slonem, protože upřímně, vážení, kdo z vás to má? JJJ

A pro ještě větší představivost přikládám autentické video (omluvte výlevy způsobené šokem):

Národní park YALA, aneb jak nám slon sežral batoh

„Honzi, ale v tom batohu máš pas!“ „Neboj, on ho nesežere,“ snažil se mě uklidnit Honza, když jsem povolila a pustila batoh tomu dlouhému chobotu, se kterým jsme se pár sekund přetahovali. Ve chvíli, kdy zatroubil, bylo rozhodnuto, kdo je tady alfa samec…

Video

Ahojte všichni,

  

podařilo se mi vyčerpat všechna úvodní témata, takže teď nasávám atmosféru města a vůbec celé Amazonie, abych to mohla co nejpřesněji popsat, abyste alespoň trochu pocítili místní atmosféru i doma J.

Dnes jdu poprvé „do práce“ – seznámit se s danou organizací a domluvit si průběh spolupráce. Stále mi nedorazil kolega z Kanady, takže zatím jsem na to sama, ale předpokládám, že zítra se už na letišti v Santarému objeví J.

A abych tady jen nepsala snažila jsem se vytvořit mé první video v životě J - není to žádný zázrak, jelikož kamerou byl můj Nexus a filmovou školu taky nestuduju, tak prosím komentáře ke střihu snímků si nechejte pro někoho jiného J .. Jedná se o video z mého téměř 40 hodinového cestování a snímky z letišť a letadel …

Tolik asi dnes.

Mějte se fanfárově a tchau!

i.

Hello everyody,

Actually I don’t know any topic to write about it … I am trying feel the atmosphere of Santarém and the entire Amazon so I will be able to accurately describe it and you could feel it with me.

Today is my first day at work. I am going there to meet everybody from the organization and to settle the proces of our co-operation. I still don’t have my colleague from Canada but I hope he will arrive tomorrow and after that we can start to do our mission together.

I have tried to make my first video ever. It isn’t so good because my camera was my Nexus and I don’t study the film academy. So please leave your comments about the bad shears for someone else! Thank you ;) .. This video is about my almost 40hours of travelling from Prague to Santarém – so there are a lot of airports and planes ..

See you soon.

Tchau

i.