středa 17. prosince 2014

There is no more time for relax before CHRISTMAS

Že si s nadpisem protiřečím s jedním z předchozích článků na tomto blogu? Tak napůl, možná. :) Nevím, jak vy, ale já v poslední době nevím, kde mi hlava stojí. Škola, předtermíny, zápočty, dárky, práce ... no není toho nejméně. Do toho slyším ze všech stran řeči o vánočním úklidu, o nenakoupených dárcích, o frontách v nákupních centrech a nenapečeném cukroví..

Tudíž, abychom si to ujasnili. Jsou Vánoce - svátky klidu a míru (tak mě to aspoň učili na základní škole) a očividně ten stres máme rádi, když si jej vytváříme..

No, upřímně. Je ten vánoční úklid opravdu tak důležitý? Nedá se jen tak náhodou spojit s tím jarním, který nastane za pár měsíců? To si myslíte, že Ježíšek nepozná ten správný vánoční stromeček přes neumytá okna? Já myslím, že když Jěžíšek ví, jaké jsou naše tajná přání a vždy nás pod stromečkem na Štědrý den překvapí, tak mu ty šmouhy na oknech vážně vadit nebudou. A taky pozor, abyste nedostali angínu, jak budete v té zimě leštit okna a budete stát v průvanu mezi teplým vnitřním vzduchem a chladným venkovním.. To mě taky za mlada učili "Nestůj v tom průvanu! Nachladneš!" A snad nechcete u Štědrovečerní večeře kašlat a nechtěně tak rovnou spolknout nějakou tu kapří kůstku. No, ni? :)
Dárky. To je kapitola sama pro sebe. Asi moc nemusím dodávat, že na to jste měli myslet dříve - ony Vánoce jsou tady každý rok. Překvapivě. ;)  Každopádně, pokud si ještě lámete hlavu - můžete zkusit třeba knížky, které jsou nejvděčnějším dárkem a které jsou naštěstí dostupné online a do Vánoc je máte doma kurýrem :). Pokud ovšem vyrazíte nakupovat ven - ano, pak přichází ta slova o přeplněných nákupních centrech. Já osobně dnes v jenom menším byla - snažila jsem se sehnat vánoční čepice - neúspěšně. (Proto vás prosím, kdybyste měli tipy, kde je seženu, budu vám moc a moc vděčná!:) 
Cukroví ještě (už :) ) nikde - to snad takový problém není, ne? Stále je před námi poslední adventní víkend, během kterého stihnete několik rychlovek. A přeci vždyť to není o tom! (mami, ty tuto část přeskoč - kokosové kuličky prostě být musí! :)) ) I když je pravda, že bez perníčků (které jsem pekla už v listopadu :D) to není ono.. Přinejhorším jsou zde obchody, které jsou plné baleného cukroví, i když já osobně těm ingrediencím moc nevěřím - raději bych volila výborné sušenky z M&S, když už něco chcete mít na vánočním stolku k dekoraci. Každopádně, stejně se všichni přejí kaprem a salátem (už vidím ty půlnoční vánoční fotky na instagramu, jak všichni tlačí bramborový salát! :D ) - teď přemýšlím, jak je to smutné, že mi to, na co se všichni celý rok nejvíce těší, nechutná a vlastně se při štědrovečerní večeři postím :))..

Jak psali ve Forbesu - je potřeba si dělat radost, třeba ponožkama - a tak tedy až do Vánoc nosím (nejen) ponožky s vánočními motivy :))


Za týden je tady Ježíšek! Pak přijdou na řadu skeptická slova "tak zase za rok." .. To sice ano, ale Ježíšek je tady AŽ ZA SEDM DNÍ! Ještě máte fůru času si ten předvánoční čas stále užít. A když už budete dělat něco vánočního, přidejte fotku na Instagram, Google+, Facebook či Twitter s hashtagem #twooverseas. A není to jen tak! Ve hře je pohled od Lucie z Kanady! (teď jsem si vlastně uvědomila, že ho dostanete dříve než já, protože já ještě žádný nedostala! :)

Dnešní vánoční věc z naší challenge je tajná - odhalení časem přijde..

..a teď zpátky ke studiu. :(
Vánoční skořicový pozdrav, i.




neděle 14. prosince 2014

Every ARTIST was once an AMATEUR

Krásnou třetí adventní neděli.

Nechápu to, minulý týden jsem zde přidávala fotky z celého týdne, kdy jsme s Lucií nosily pouze sukně, šaty a kraťasy, a dnes tady nahrávám básně, které jsme celý týden tvořily. Ten čas je neskutečný - tím víc, že už je TŘETÍ adventní neděle.. Jak jsem plánovala si Vánoce užít naplno, tak pořád něco dělám a na klasickou vánoční pohodu nezbývá čas - a bohužel to tak bude asi až do důchodu, kdy snad budu mít čas na všechny ty věci kolem Vánoc. Tím si ovšem nestěžuju, kdybyste to tak chápali. :) Každopádně, i přes všechen ten shon, si večer pálím svíčku a sem tam poslouchám vánoční melodie. Člověk si musí najít alespoň jednodušší způsob, jak si tuto slavnostní část roku užít, i přes nedostatek času. Naštěstí dárky už mám vyřešené, tudíž ty úplně největší stresy mě letos obešly velkým obloukem :))..

Abych se ale vrátila k tématu. Dnes je neděle a to znamená, že končí naše druhá týdenní výzva. Tento týden jsme v sobě hledaly skryté básníky a každý večer sepsaly pár veršů na téma dne, který jsme zrovna prožily. Musím říct, že to bylo mnohem náročnější, než vymýšlet módní kreace se sukněmi jako minulý týden. Co mě na této výzvě nejvíce potěšilo, byli lidé na G+, kteří se k nám dobrovolně připojili a psali také verše. Je hezké sledovat, že s námi někdo drží krok a jsme jeho inspirátory. Věřím, že to tahle půjde i nadále. :))
S Lucií jsme na tom stejně, obě jsme napsaly 6 dní veršů - já bohužel jeden večer nezvládla, jelikož jsem byla na vánočním večírku a poté jsem byla natolik společensky unavena, že se to básnické střevo prostě neprojevilo. Naštěstí mě Lucie zachránila a zarýmovala za mě. A stejně tak i ji zachránil její přítel Honza, který se ujal kreativity v den Luciiného svátku. :)

Mé verše si můžete přečíst níže a sledujte blog Lucie, která určitě během pár hodin doplní i ty své .. :)





A jaká je další výzva? Tentokráte to bude jednoduché - je před námi poslední celý předvánoční týden a tudíž bude potřeba

" každý den udělat něco naprosto vánočního" 

Moc se na tuto výzvu těším, i když to někdy bude dosti náročné, protože čas zkoušek se přiblížil a já budu převážně sedět v knížkách.. :( 

Tak co, jdete do toho s námi? Stačí pouze vaše vánoční činy označit hashtagem #twooverseas a sdílet je na Google+, Twitteru, Instagramu či Facebooku

Pozdrav všem, i. 

čtvrtek 11. prosince 2014

No stress, relax .. Welcome to village

'V kolik zítra vstáváš?' 'Nějak před sedmou, chci jít ráno běhat.' .. 6:43 zvoní budík, ale já jsem zachumlaná v peřině z opravdového peří - takové té těžké, ale příjemně těžké... No co se asi nestane - budík odkládám další hodinu a půl. Té peřině se prostě nedá odolat. A tak je to doma se vším...
Vy, kteří jste třeba kvůli studiím opustili domov a přestěhovali se, to nejspíše znáte. S každým návratem domů se to opakuje. Padne na vás nostalgie a všechno se vám vrací, a i když se snažíte bojovat, je to jako s větrnými mlýny. Když jsem se před několika lety přestěhovala do Prahy, můžu říct, že jsem celkem razantně změnila filozofii svého života spojenou s každodenním rituálem - už jen třeba zmiňovaná snídaně, žádné sladkosti ve spíži, či večerní padla v jedenáct. Budík mi tak ráno nevadí a opravdu vstanu. 
Celé je to ale o tom, že když se vrátím domů na Moravu, tak na mě padne všechna ta nostalgie - na podzim vzpomínám, jak jsem po škole pouštěla draka za domem na poli, v zimě se mi vybaví dvoumetrové závěje, ve kterých nám taťka udělal velké iglú a k tomu různá sněhová bludiště. Na jaře zase cítím vůní šeříků, které rostou za plotem v každé sousední zahradě, a v létě - bazén, pohoda a knížka. Je to krásné mít vzpomínky, které nemizí a naopak si je člověk často připomíná. K těm vzpomínkám se mi ovšem doma vrátí i mé staré zvyky - spaní do devíti, věčné odkládání budíku, spořádání pytlíku brambůrek na posezení nebo usínání na gauči u televize a pak pomalé šourání se v jednu ráno do postele, když mě vzbudí nějaká střílečka v televizi, která je samozřejmě celou tu dobu zaplá. 
Beru, že všechno z toho není zase tak špatné - třeba se čas od času prospat do devíti, nebo usnout v teplém obýváku u praskajícího krbu (a televize - která je vlastně tak nudná, že usnu :P ). Ale ty brambůrky - ty mě trápí, ale prostě stále nemám tak silnou vůli neotevřít tu skřínku, která je plná zabalených nezdravých věcí, mých bývalých kamarádů, - jako jsou zmiňované brambůrky, čokolády a tyčinky... 

Každopádně relax doma je k nezaplacení. Celé jsem to uvítala loni, kdy jsem při škole pracovala v průměru 120 hod/měsíčně v Kofole a doma jsem doslova a dopísmene vypla. V půlce baráku totiž není pořádný signál - takže se mi dovoláte někdy až na potřetí :). - skoro jako v Amazonii, kde jsem byla totálně out of signal po celé  čtyři dny a bylo to naprosto osvěžující (samozřejmě na tom mělo svůj podíl i intenzivní sluníčko).

Dnes mám práci volnější a o dost méně stresující, ale i tak si dokážu pobyt doma maximálně užít a k telefonu téměř nechodit. V Praze jej mám stále v ruce. A proto, i přestože jsem v pondělí odkládala budík hodinu a půl, tak jsem se pak po snídani převlékla a vyběhla do přírody .. V tu ránu jsem si vybavila básničku J.V.Sládka: Velké širé rodné lány, kterou jsme se v primě učili stále znova a znova až nám dodnes zůstala společně s Polednicí zaryta hluboko v paměti.

Není důležité mít spoustu času, ale je důležité umět odpočívat a zrelaxovat. 

A jaká je vaše forma relaxace, odpočinku po náročném pracovním /studijním týdnu ?


Nezapomeňte, že i tento týden běží naše týdenní challenge. Každý večer rýmujeme na našich G+ profilech (mém Luciiném), tak nás nezapomeňte sledovat a případně připojit nějaký ten další veršík!

i.

#RUNDIRTY 




neděle 7. prosince 2014

Life begins at the end of your Comfort Zone

Tak a jsme u konce. 
Končí naše první týdenní challenge, ve které jsme s Lucií bojovaly s příchozí zimou tak, že jsme nosily pouze sukně, šaty a případně kraťasy - prostě žádné dlouhé kalhoty. Zvládnout se to dalo, až na úterý, kdy jsem kvůli nečekané kalamitě v Praze musela nachodit cca 10 km, což v sukni nebylo úplně ideální. Ověřila jsem si tak, že nejsem holka z cukru a zvládla jsem to J. Jinak nám počasí během týdne celkem přálo, a tak jsme nemusely bojovat s mínus desíti a ledovkou na cestách.



Celou challenge bych zhodnotila jenom pozitivně J - Především jsem z šatníku vytáhla kousky, o kterých sice vím, ale z pohodlnosti je nenosím, protože ráno prostě zvítězí kalhoty, volné tričko a přes něj svetr. V jednoduchosti je krása a u mě hlavně lenost vymýšlet módní kreace - ušetřený čas raději věnuji snídani (ta mi ráno zabere v průměru půl hodiny). 

Celý týden jste nás mohli sledovat na instagramu, kde jsme porovnávaly naše outfity (mimo jiné tam je i vtipná zmínka o cukroví česko-kanadské vs. české J ). Každopádně, jak to tedy celé dopadlo, se můžete podívat níže na fotografiích. Bohužel kanadská strana mi neposkytla její fotografie, takže pro srovnání budete muset v nočním hodinách nahlédnout i k Lucii na blog. :) 

pondělí a úterý
 

 středa a čtvrtek

pátek a sobota  

 ... a dnes doma, na Moravě (je tady hrozná zima)

Ano, mám nový svetr se sobem, a budu ho nosit tak dlouho, dokud jen bude zima. Protože je boží!:)
Tímto bych také chtěla poděkovat všem, které jsem během týdne otravovala, aby mě vyfotili, a oni neremcali a cvakli (jen v pátek jsem byla nucena k výtahové selfie). Navíc jsem si tento týden splnila první položky z mého zimníhoto-do listu: navštívila jsem vánoční trhy a dala si svařák trdelníkem (a taky klobásu, i když nebyla v seznamu). 

A jaká je výzva na příští týden? Měly jsme vymyšlené super téma, ale bohužel okolnosti Vánoc nám jej překazily (resp. byla by to opravdová challenge, ale to bychom si upíraly věci s Vánoci spojené, a proto to necháme po novém roce). Tudíž následující výzva je výzvou kreativní.

"krátký verš reflektující den, který jsme zrovna prožily"


Pro pobavení nezapomeňte sledovat náš Two_overseas instagram, a pokud se cítíte býti majiteli básnického střeva, budeme jenom rády, když se k naší výzvě přidáte a svůj verš budete sdílet na instagramu, G+, Facebooku či Twitteru s hashtagem #twooverseas. 

Hezkou druhou adventní neděli, 
i.

čtvrtek 4. prosince 2014

Enjoy the little things

Krásný den vám všem :).

Nečekaná informace - druhého prosince v Praze napadly tři milimetry sněhu a televizní noviny hned měly čím vyplnit půlku své relace. Jaké překvapení. Nikoho nezajímá, že prvního prosince byla námraza všude v republice kromě Prahy. Ale v úterý v Praze nasněžilo a nevyjely tramvaje a je potřeba říct to celému světu..
Jak vypadalo mé úterní ráno? Vcelku normálně - budík na šestou (dobrá, to není úplně standardní, ale tentokrát jsem si o hodinu přivstala), snídaně, Snapchat prvního sněhu v Praze Brazilcům (oni jsou hrozně šťastní, když vidí sníh - mluvím o těch z Amazonie, logicky) a cesta na tramvaj - přesně za 20 min jsem byla objednaná u ortopeda.. "Slečno, my dneska jen tak nevyjedem, včera jsme zamrzli a stojíme tady celou noc" hlásil mi řidič už z dálky, když viděl, že se chystám přebíhat cestu na nástupní můstek. Pak jsem se podívala před sebe a vidím červeného hada přibližně desíti tramvají, který se vine až k Želivskému. "Ale jezdí náhradní doprava, autobus X5 každých dvacet minut"  "Dvacet? O půl osmé ráno? Aha..." Zachumlala jsem se do svého šálku a vyrazila směr Želivského, v naději, že tam snad už bude normální spoj. Nebyl. Nutno podotknout, že jsem měla samozřejmě sukni na základě naší týdenní výzvy s Lucií. Dopadlo to tak, že jsem si dala ranní rozcvičku, krásné čtyři kilometry k doktorovi pěšky. Očividně tak dopadla většina pacientů, jelikož půl hodiny po mé objednané hodině zde seděl jen jeden pán. Díkybohu je ordinace kousek od školy, tudíž na cvičení jsem dorazila včas
Do práce jsem si dala další tři kilometry chůze skrze centrum Prahy. A to bylo boží! Ticho. Žádné cinkání tramvají, které z duše nenávidím. Někteří lidé po cestě proklínali zimu společně s dopravním podnikem, ale těch bylo pramálo. Dokonce mi přišlo, že většina kolemjdoucích si chůzi užívala. Ostatně, kdy jindy máte příležitost projít se centrem, v tichu? Moc často ne, protože většinou v těch uzvoněných tramvajích sedíte. Teď, pokud jste se nechtěli mačkat v metru, na které se údajně stály fronty, tak jste se prošli a měnili si úsměvy s okolním světem. Byl to balzám na duši. :)
A tak jsem si uvědomila, jak málo stačí člověku ke štěstí. Radovat se z maličkostí. Nebýt stále nafouklý a nepříjemný na sebe i na celý svět okolo.

V úterý jsem si ušla přibližně deset kilometrů, jenom proto, abych se dostala k doktorovi, do školy a do práce. A po celém tom ulítaném dni jsem přišla domů, převlékla se a šla běhat. Nebyla ledovka. Vzala jsem si čelovku (tu, kterou jsem naposled použila v Amazonii - takže jsem pocítila krajně sentimentální atmosféru, když jsem ji nasazovala na hlavu), rukavice, kuklu a vyběhla jsem. Jsem ráda, že můžu opět běhat - sice pomaleji než šnek Lojza, kterého jsem chovala na zahradě, když pršelo (se sluníčkem pak záhadně zase zmizel), ale běžím. A to mi dělá radost.


Stejně tak, jako když za vámi přijede váš kluk, aby po roce zase něco ukuchtil. Sklidil všechny chvály, jaké je jeho veledílo vynikající (protože vážně bylo) a to mu vystačí na další rok, než se zase objeví s nákupem ve dveřích.




A k tomu všemu mi v pondělí přišly dvě zásilky. Jedna od Holek ve formě, se kterými jsem vyhrála jejich soutěž. Ale to důležitější bylo pod tímto balíčkem. Dopis. Ručně psaný, který jsem nedostala krásných deset let. Kdybyste mě viděli, jak jsem se culila při rozbalování a čtení tohoto psaní, tak si řeknete, že jsem divná. Ne, nejsem. Ale dělají mi radost prosté věci, jako například dopis ve schránce - který vlastně dnes již není prostý, protože jej téměř nikdo nepíše. Ale moje Lucie ano! (Ale zase se musím pochlubit, že já ji dopis z Brazílie taky napsala :))..


A o tom to je! Každý den najít maličkost, která nám udělá den veselejší a radostnější. Ať už je to ticho ve městě bez tramvají či otevření schránky, kde mezi letáky najdete rukou psaný dopis. A jde to, i když je zima, pod mrakem a sluníčko v nedohlednu. To mi věřte. :-)
i.






pondělí 1. prosince 2014

Christmas time !

Je to tady! Vánoce jsou tady! 
Dnes je prvního prosince. A ne, nemám svátek, ale díky všem, kteří si alespoň vzpomněli :) - vzpomenout si můžete i 4.4. ;)

Proč šílím s Vánoci? Protože je to krásné, romantické a vzpomínkové období. Neexistují pro mě hezčí obrázky než Ladovská zima (a jaro a podzim :)) - vesnička, děti a sníh - to je mé dětství a v zimě na něj vzpomínám dvojnásob! Vánoce jsou prostě kouzelné a nikdo mi to nevymluví, ani nevezme! Na Staromáku už navíc svítí stromeček a včera začal advent. Proč bychom si toto období nemohli užívat celý měsíc? Každý den nasát vánoční atmosféru a těšit se z maličkostí (v práci si odpoledne pouštíme vánoční melodie - ano, uznávám, pouštím je jenom já, ale ostatní jsou úžasní a neberou mi mou dočasnou funkci DJ a s několika málo komentáři ty koledy poslouchají se mnou!).
Bohužel pro studenty prosinec není zase takové veselé a klidné období, protože ve vzduchu visí deadliny seminárek, zápočty a častokrát i předtermíny zkoušek, které jsou kolikrát dosti lákavé ve vidině kratšího lednového zkouškového (pokud se teda povedou :)). A to raději ani nezmiňuji vánoční párty.. 
Od doby, kdy jsem se nastěhovala do Prahy, si každou sezónu si říkám, že udělám něco tradičního, pro mě nového, ale nikdy se pak k tomu nedostanu - příkladem může být již tři roky odkládaná podzimní dýňová polévka, letní běh v Divoké Šárce či jarní procházka v Královských zahradách Pražského hradu. Letos to s dýní dopadlo nejinak. Ale abych neskončila pouze u zimních myšlenek, sepsala jsem si krátký zimní to-do list, co bych letos neměla opomenout. 

ZIMNÍ TO-DO LIST 2014/15 
> postavit sněhuláka
> dát si svařák a trdélník na Staroměstském náměstí
> udělat andělíčka ve sněhu  
> jít na Pražský hrad a z vyhlídky se podívat na zasněžené pražské střechy a věžičky
> jít bruslit na led (a pokusit se nespadnout)
> jen tak se postavit ven a poslouchat tiché padání vloček (doufám, že se jich letos dočkáme!)
> zapálit svíčku, vypnout pc, mobil dát na stranu, otevřít knihu a číst si celé odpoledne 
> pořídit si ptačí budku na okno

> zimní to-do list 2015/16 - navštívit vánoční trhy v zahraničí (letos to nestíhám :(
A ano, vím, že kalendářní zima je daleko, a typické zimní počasí je taky v nedohlednu, ale pro mě prostě prosinec = zima


POZOR ! POZOR! 
Pokud blog navštěvujete pravidelně, mohli jste zaznamenat mapku Two_overseas napravo v liště. Zvídaví jedinci nejspíše poznali, že se jedná o instagram, který sdílíme s Lucií, a posíláme si tak vzájemné pozdravy skrze oceán. Ale aby nezůstalo jen u hezkých obrázků, rozhodly jsme se o inovaci. Něco nového, neotřelého a zábavného. A protože jsme holky zábavné a inovativní, tak budeme vymýšlet jednotlivé challenge napříč oceán. A že se máme/máte na co těšit! 
Abych jen dlouze nebásnila, tak rovnou začnu.. 

Týdenní challenge od dnešního dne do neděle 7. prosince zní následovně: 

"žádné dlouhé kalhoty, jen sukně, šaty a kraťasy"


Tudíž výzva je jednoduchá - budeme bojovat se zimou a vlastním šatníkem, co vymyslíme :)
A v neděli se můžete těšit na report. 


Já vám přeji krásný prosinec. Zpomalte. Zastavte se a podívejte se po okolí - nákupní centra jsou sice plné lidí a každého rozčilují, ale všude kolem jsou Vánoce - upřete oči na tu hezkou výzdobu, na stromeček a nadechněte se - ucítíte promanivou vůni svařáku, medoviny či trdla. Ten kouzelný vánoční čas je jen jednou do roka a stojí za to si jej užít! :-*
i.