pátek 24. října 2014

Dreams don't work unless you do

Je to už měsíc, co jsem se po třech měsících v Brazílii vrátila do Čech. Přestože to je jedna z nejčastějších frází v poslední době, musím ji říct - ten čas letí neskutečnou rychlostí! Přijde mi to jako včera, kdy jsem se svými nejbližšími seděla na Letné, popíjela šáňo, rozjímala se nad krásou noční Prahy a prožívala své poslední hodiny v ČR před odletem.. pak několik hodin letu, několik týdnů v Santarému, několik týdnů cestování a jsem zase zpátky! A už je to měsíc!! ...

Dnes jsem se rozhodla poohlédnout se zpět (ačkoliv to v životě od jisté chvíle nedělám) a napsat zde shrnutí celého léta a celé mé brazilské epizody, která znamenala jeden z velkých mezníků v mém životě. 

Abych to vzala celé od začátku..
Nejednalo se o mé první zahraniční cestování, či zahraniční zkušenost. Sotva mi to občanka dovolila, vycestovala jsem se svou kamarádkou do Velké Británie, do Cardiffu. Zde jsme si našly práci a pracovaly celé léto jako servírky. Což byla první velká zkušenost, která mě takříkajíc nakopla a ukázala mi jiný úhel pohledu na život. 
Zahraniční radovánky pokračovaly baťůžkářským cestováním po Kalifornii a jihovýchodní Asii, kde mě doprovázel můj milý. Po těchto neskutečných a zážitků plných "výletech" mi dnes představa dovolené organizované cestovní kanceláří nahání husí kůži (samozřejmě nemluvím o sportovně-turistických akcích, kde se bez cestovky častokrát jedná o hazard). 

Na svůj věk jsem se svými zážitky byla spokojena - kdo by nebyl, žejo :). Každopádně to ve mně na jaře začalo vrtat - poprvé po několika letech budu mít volné léto a  stále studuji, to znamená, že mě čekají celé tři měsíce volna. Co s nimi? byla snad ta nejdůležitější otázka, na kterou jsem si brzy našla odpověď a začala jsem si hledat zahraniční stáže. A tak to vlastně celé vzniklo a díkybohu také klaplo. 
Odletěla jsem do Santarému a začala psát tento BLOG. O mé pracovní stáži si více můžete přečíst zde

A jak to celé dopadlo?..

Léto v Brazílii mi vzalo dalo:

- Poprvé jsem se ocitla pod rovníkem a poprvé jsem také stála na jihoamerickém kontinentě

- Poznala jsem desítky nových lidí a několik z nich můžu dnes nazvat svými přáteli 

- Zažila jsem si jihoamerickou kulturu tím, že jsem měla tu možnost bydlet dva měsíce u brazilské rodiny

- Poprvé (a nejspíše i naposled) jsem viděla celý fotbalový zápas od začátku do konce! 

- Postavila jsem se čelem svému strachu z vody a plavila se několik dní po největší řece světa a  posunula tak svou hranici strachu zase o kus dál 

- Hrdinkou jsem se stala i poté, když jsem se vysmála do ocasu hadům (do očí se jim dívat nemůžu, jinak umřu!) a nebojácně strávila celé čtyři dny v džungli 

- Poznala jsem nové kouty světa a opět se domů vrátila s otevřenýma očima - Na co si my, Češi, stále stěžujeme? Co nám (kromě vynikajícího zahraničního ovoce) chybí?!! Nic! 

- Poprvé jsem vyzkoušela couchsurfing a můžu jen potvrdit, že se jedná o super projekt, který by si měl každý zažít na vlastní kůži

- Napsala jsem si svůj již čtvrtý cestovatelský deník do sbírky a už se moc těším, až se do něj po pár letech začtu a zavzpomínám si :)

- Prověřila si vztah na dálku. Všechno v pořádku ;)

- Opět jsem neposlechla své rodiče a i přes jejich negativní názory a komentáře před podpisem smlouvy, před nákupem letenek a před odletem jsem si stála za svým. A udělala jsem dobře! A myslím, že i oni už se mnou konečně souhlasí. :) 


Co říci závěrem? Každá zkušenost - dobrá zkušenost.
Jak jsem se zmínila výše, v životě se neohlížím zpět a nevracím chvíle a okamžiky, prostě se staly a já je tak přijímám. Brazilské okamžiky byly jedinečné - místy lepší, místy horší. Hlavní je, že mě mnoho naučily a přinesly nevšední okamžiky.
Pokud  jste někdy přemýšleli o vycestování do zahraničí a nikdy se k tomu nedostali - rychle to napravte! Není lepší příležitost než teď, dokud člověk nemá doma žádné závazky a může si dovolit sbalit krosnu a všechno ostatní tady nechat :) ..

i.












Žádné komentáře:

Okomentovat