neděle 10. srpna 2014

Facts about Amazon - 3rd part *the best one*

Olá,

Dnes je tady třetí díl Amazonských faktů J - tentokrát to bude spíše celkově Brazilských faktů. Rozhodla jsem se psát o lidech, kteří zde žijí, a předpokládám, že nátura lidí je v celé Brazílii stejná. (amazonské kmeny nepočítám). Tímto článkem bych se tak i vlastně chtěla rozloučit s Fabiem. Úžasným člověkem, kterého jsem zde potkala, a který odlítá na rok do USA studovat medicínu. Získal stipendium od partnerské školy ve státech pod podmínkou, že nesmí opustit zemi po celý jeden rok. Takže se zde, v Santarému, objeví opravdu až za rok. Pro mě je to bláznivá představa, protože i přestože jsou lidé na Erasmu nebo jiném studijním pobytu, většinou se aspoň jednou po půl roce podívají domů na Vánoce. On ne.. Vybral si studium a musel tomu obětovat přinejmenším nadcházející Vánoce. Já toho kluka obdivuju. Nejenže je neskutečně chytrý (to, že studuje medicínu, to jenom potvrzuje), ale také se téměř sám naučil angličtinu a udělal si Toefl certifikát. Hlavní věcí ale je, že Fabio byl jeden z těch, kdo mě 4. července čekali na letišti a zrovna on držel ceduli „your best experience ever“ – což je pravda…

S Fabiovým blížícím se odletem jsem během týdne přemýšlela nad Brazilcema, jací opravdu jsou …

1) Jsou přátelští a srdeční
Asi nikde jsem se nesetkala s tak dobrými lidmi. Porovnávat Brazilce s Čechy by byl výsměch… Tito lidé nemají zábrany připustit si vás k tělu a třeba jen po týdenní známosti si připadáte, že jste nejlepší přátelé. Pokud by se cokoliv stalo, víte, že se na ně můžete obrátit a oni vás nezklamou (jen možná dorazí na místo o hodinu později, ale opravdu dorazí, protože ví, že potřebujete pomoct). Taktéž je to i s chudými lidmi. Mnoho mých přátel dává ve městě almužnu chudým lidem. Jednou se také stalo, že jedna chudá paní zazvonila u nás doma. Ne, nezavřeli před ní dveře. Naopak otevřeli spíž a dali ji jídlo.

2) Jsou otevření
Otevřeně s vámi mluví o sobě, o své rodině a nemají zábrany. Nebojí se, že musí něco skrývat. Bez problémů vás pozvou k sobě domů, i když se znáte třeba jen hodinu. Nemají problém sdělit vám příběh celé rodiny, i když se zrovna nejedná o příběh s happy endem. Chtějí slyšet všechno o vás, o zemi, kde žijete a o vašich blízkých.  

3) Doteky
Brazilci se neustále se dotýkají. Nemluvím pouze o objetích, ale o dotycích i během mluvy, prostě pořád J. Můj přílet do Santarému byl typickou ukázkou Evropana poprvé v Brazílii .. Viděla jsem skupinu lidí s cedulemi, věděla jsem, že čekají na mě, ale v tu chvíli jsem se zasekla – co teď? Normálně bych přišla a podala si s nimi ruku, ale to teď, když vidím jejich rozzářené obličeje, že jsem konečně tady, udělat nemůžu. Přišla jsem tedy k nim blíže a objala je. Bylo to křečovité, ale na nich šla vidět spokojenost a radost, protože mě objali, div neumačkali J. Bylo to hezké. Nyní, po šesti týdnech zde, jsem si zvykla. Objímání je na místě. Pokaždé, když se s přáteli potkáme, tak se obejmeme, anebo alespoň dáme pusu na líčka. Je to tady prostě o dotecích. J J

 4) Let me take a selfie !
Další důležitý zvrat v mém životě. Během jednoho měsíce jsem byla součástí tolika selfie fotek, jako za celý svůj doposavadní život J. Oni jsou blázni s těmi telefony a sociálními sítěmi. Selfie tady a teď, prostě kdykoliv, a za minutu je to na facebooku. Jako člověk, kterému kamarádi odmítali pózovat na fotkách, popř. se tvářili dotčeně, když se fotilo, mě to zpočátku překvapilo, ale posléze? Vždyť je to přece hezké mít společnou fotku – i když je pravda, že ta kvalita občas (téměř vždy) pokulhává a fotka do fotoalba to zrovna není, ale i tak.. Prostě jste venku se svými přáteli a chcete to ukázat světu. Tak sociální světe… koukej ! J

5) Cukr a bikiny
Cukr, cukr a zase cukr.. Všechno jídlo je zde šíleně sladké a Brazilci si sladí pomalu i solené hranolky J Pravidelně musím v restauracích žádat o džus/fresh bez cukru, protože vím, že už jen ten základ, který do ovoce přidávají je slazený ažaž. Ten cukr chuť ovocného freshe jenom zkazí (ano, mám v sobě zaryté kofolácké kořeny Uga J ). Pak se ani moc nedivím typické postavě Brazilek. Večer je v parku opravdu mnoho slečen, které na sobě pracují a chodí nebo běhají – to je ale sedmá večer.. pak teprve přichází na řadu večeře (s alespoň jedním sladkým chodem) a možná i jedna, dvě skleničky caipirinhi. Ve své podstatě nemám absolutně nic proti Brazilkám, naopak jejich postava je opravdu ženská a sexyJ  Neskutečně ale obdivuju jejich vůli vstát a jít cvičit. Nejednou jsem se doslechla od slečen slova „já vím, že mám velký zadek“ „my, Brazilky, prostě máme velká stehna“ … ale ani jedna věta nepadla u stolu s karamelovým pudinkem (který je mimochodem neskutečně sladký!), ale na nábřeží, kde bylo několik cvičících skupinek.  A jak se Brazilky odmění? Na pláži nosí bikiny! Ne není to mýtus. J Zatím jsem navštívila pouze dvě pláže, ale mohu vás ubezpečit, že jsem byla snad jediná s tak velkým spodním dílem plavek JJJ Každopádně pláže, hodně pláží jsou v itineráři na září – tak se můžete těšit na samostatný příspěvek o brazilských bikinách.  

6) Vědí, kde leží Česká republika !
Ze svých cest jsem se naučila jednu věc – říkat, že jsem z Evropy! Je mnohem jednodušší přiblížit kontinent, a pokud je jedinec vzdělaný, zeptá se vás, odkud přesně z Evropy jste.. Tady to neplatí. Tady jsem představena jako slečna z České republiky a často následuje otázka „Praha?“. Musím uznat, že mě to zaskočilo, ale neskutečně potěšilo. I v té největší zemi v jižní Americe znají naši zemi. A co víc – o Československu, jako názvu naší země, jsem slyšela snad jen jednou! Fabio se mě jednou dokonce zeptal na Sametovou revoluci – což už bylo opravdovou třešničkou na dortu.. J


Fíha, dneska jsem se vážně rozepsala… No a jak to celé shrnout? Brazilci mají své mouchy – třeba v již několikrát zmiňovaném čase, ale to je jen malý černý puntík. Jako osobnosti jsou úžasní. Tak srdečné a přátelské lidi jsem ve svém životě ještě nepotkala. Jejich nepředstíraná radost jen z toho, že se snažíte plácat něco Portugalsky je prostě k nezaplacení J. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost je potkat. J

Zase příště,
i.
 

Olá,

I’ve decided to write the third part of the story “the Amazon Facts” but today it will be more likely “the Brazilian Facts”. I am going to write about the Brazilians, about their personalities and behavior and I think that Brazilians are the same in the whole country (don’t count the Amazon’s tribes).
This article is something like a farewell to Fabio. He leaves to America for one year to study medicine. Fabio is one of the best people who I’ve met here. He was the one who held the sign “your best experience ever” at the airport when I arrived – and it’s true. This is my best experience. Anyway Fabio is such a clever boy. He studies medicine and also his English is awesome (he did Toefl!) And now he is leaving for one year. Whole one year without family, friends … just he, the books, the books and America. I look up to him. He devotes Christmas with his family because of this big opportunity to study there. 

So I’ve been thinking about Brazilians what they’re…

1) They’re friendly and warmhearted
I think Brazilians are the best people which I’ve ever met. I can’t compare Czechs and Brazilians – they’re incomparable. These people don’t have the baulks to talk with you. Even though you know each other only one week you feel like you’re almost the best friends. If something bad happens to you, you know, you can rely on them. They will help you although they’ve known you just for a few days (maybe they will be one hour late anyway they will help you J). The same situation is with the poor people. A lot of my friends here give a pittance to the poor.  One thing happened in my house: The bell ringed and there was a really poor woman behind the door. No, “my family” didn’t close the door. On the contrary they opened the pantry and gave her food. It was awesome.   

2) They’re open
Brazilians frankly talk with you about each other, about their families and their friends – without baulks. They don’t care that you know them. They don’t want to hide something. They can invite you to their house without any problems even though they’ve known you just for a one hour J. They don’t care to tell you the family story albeit it doesn’t have a happy end. They want to know everything about you, your story, your friends and your country… and after you feel like at home. 

3) Touches
Brazilians are constantly touching. I don’t talk just about the hugs but also about the touches during the speech. Every time. J My arrival to Santarém was typical European’s culture shock. I saw a group of young people with signs and I knew they were waiting for me. I stuck – what now? Normally I would come to them and shake their hands but now I see their happy faces that I am finally here. I can’t do this (shake their hands). So I came closer and hugged them. It was convulsive but I saw their happiness. And of course that they hugged me too! J It was really nice. Now, after six weeks in Santarém, I’ve already got used. Every time when you meet your friend you hug each other or at least kiss on the face. Everything here is about the touches J.

4) Let me take a selfie!
Another important reversal in my life. During this one month I’ve been a part of a lot of selfies as many as in my entire previous life J. They’re crazy with their mobile phones and social networks. Let’s take a selfie now and here and in one minute it’s on the facebook. It’s nice to have a common memory – but on the other hand it is only for the social networks cause the quality of the picture isn’t good enough to put it into your photo album J. Ok, my dear friends in the Czech Republic – since October let’s take a selfie every our hangout! J

5) Sugar and bikini
Sugar, sugar and …sugar. Almost every food here is soooo sweet. Every time in a restaurant I have to ask for the juice/fresh without sugar because the basic with the fruit is sweet enough. So I’m not surprised about the figure of Brazilian women. In the park there is a lot of people in the evening – they’re running or walking. But it is 7pm. After their workout they’re going out for the dinner and maybe after for one or two glasses of Caipirinha (which is totally sweet). I do not have nothing against Brazilian‘s figure moreover I think they’re feminine and sexy J. I talked with some girls and they told me “Brazilian woman have a big butt” “I have big thighs” but they didn’t told me it at the table with the pudding but in the park while they were working out. I admire them to go to the public gym to workout (every single day). And what is their reward? They wear bikini at the beach! Brazilian bikini isn’t a myth. I’ve been at two beaches yet and I was the one who had the biggest bottom part of swimwear JJJ. Anyway the beaches are in the itinerary for the September. So you can look forward a post only about the bikini.

6) They know where the Czech Republic is!
From my travelling I’ve learned one thing – to say I am from Europe! It is more easily to say just the continent and if somebody is educated he will ask you from which state you are… Not here. I am introduced as a girl from the Czech Republic and after this there is often a question “Prague?” I must admit this is cheering. In the biggest country in South America they know our small country. In addition Fabio asked me for the Velvet revolution. It was the best of awesome. J

Woow… Today’s post is really long. To sum up… Brazilians aren’t without mistakes – for example the often mentioned “Brazilian time” J. But as personalities they’re wonderful. I’ve never met so cordial and friendly people in my life. Their unfeigned pleasure while you’re trying to speak Portuguese is priceless J. I am glad to meet some of them! J

See you soon,
i.



... but at first .. SELFIES















Fabio and "Štramberské uši" - typical sweet of my region in the Czech Republic 


"Štramberské uši" = "the ears of Štramberk" (Štramberk is a small town in the Czech Republic)