úterý 22. července 2014

Arara

Opět posílám pozdravy z Amazonie. Nechce se mi tomu věřit, ale už jsem tady přes 3 týdny – utíká to hrozně rychle – asi to bude těmi krátkými dny J. Dnešní příspěvek bude zvířecí, jelikož jsme se se Spencerem minulý týden vydali do místní „ZOO“. Zapomeňte ovšem na typické české přeplněné zoologické zahrady. Tato je jiná…

Cesta do ZOO není nikterak výrazně značena, tudíž si připadáte, že jdete do džungle. Po 500m chůze se objevíte před dřevěnou bránou připomínající dobu The Flinstones značící vstup do „zahrady“. Žádné parkoviště, žádné turnikety – jen zaplatíte vstup místnímu hlídači a jste vpuštěni dovnitř..
První zastávka je u nějakého kočičáka, můžete až těsně k němu – dokonce si i na něj šáhnout skrze plot – pokud vám ukousne prsty? Není nikde psáno, co dělat :) .. kočičák je ovšem do té míry znuděn, že nás pomalu ani nezaregistruje. Nutno dodat, že jsme zde jediní..

Pokračujeme dál (pra)lesem. Z ničeho nic nám nad hlavou proletěla nádherná červená arara. Ano, teď si opravdu připadám jako v pralese, jak ho znám z videí National Geographic. O kousek dál je umělá chatrč v jejím okolí (na střeše, na zemi, na stromě) je asi 10 volně se pohybujících papoušků. Pomalu se přibližujeme, ale nevíme, jestli nás můžou nebo nemůžou klovnout, tak jsme opatrní. Malé ararátko zatím nahlodává tenisku jednoho z nás. Je to úchvatné. Slovo arara znám od nepaměti, kdy jsem s dědou luštila křížovky (papoušek na na tři/na pět J). Nikdy by mě nenapadlo, že se podívám do jejich domoviny, a co víc – dokonce si jej budu moct podržet a hladit pod křídlem J. Další z mnoha amazonských „must do“ splněno.

Mezi další zvířecí zážitky jsou opice. Přestože jsem se loni na dovolené zařekla, že to jsou škaredá a nebezpečná zvířata, která jenom klamou svým roztomilým kukučem, tak tady si mě opět získala. Sotva jsme přišli ke kleci, hned se tam všichni nahrnuli a začali vytahovat ruce a ocasy a chytat nás. To bylo dokonalé. Takže asi jen nemám ráda asijské makaky J.

Pak jsme viděli mnoho druhů amazonských papoušků a jiných ptáků. Nějaká divná amazonská zvířata, jejichž jména jsem zapomněla – ani nebyla hezká a vydávala divné zvuky, takže se o nic nejedná. J Želvy, aligátory a hady – ale ty jsem neviděla. Nenápadně jsem poodešla bokem, kdybych se jim přeci jen zalíbila a chtěli mě sníst – tak ať mají první cestu kolem Spencera a pak až ke mně JJJ.

No a protože jsme byli jediní návštěvníci ZOO tak se nám věnovali téměř všichni zaměstnanci (studenti z místí univerzity) a komunikovali jsme lámanou angličtinou a portugalštinou, což bylo vážně vtipné. K tomu všemu jsme byli VIP hosté, jelikož Spencer bydlí v sousedství s ředitelem ZOO… Takže nám byl zpřístupněn i obyčejným smrtelníkům nepřístupný areál. Zde jsme měli možnost hladit kapustňáky (já si tento zážitek překvapivě nechala ujít – moc nechápu, co je na tom zvířeti k hlazení J) ale pak to přišlo…! Lenochod! Velký, pomalý, úžasný lenochod, který je ovšem nebezpečný – což jsem netušila do té doby, než jsem viděla jeho ostré zuby a jizvu na ruce naší průvodkyně. I tak jsem si jej ovšem pohladila – jeho srst byla tak hebká … Vážně super. No a pak jsem si ještě pochovala malé Bambi J a viděla tukany a dalšího kočičáka, který už tak v klidu jako kámoš na začátku moc nebyl :D …

Tolik asi k našim zvířecím zážitkům. Byla to pecka – hlavně ti papoušci a lenochod. Tentokrát jsem opravdu kofolonizovala Amazonii J.

Mějte se krásně.
i.


Hello everybody.

I have been here for more than 3 weeks. The time here is going really fast but Brazilians live slowly – I don’t understand it J. Anyway I was with Spencer at the local zoo last week and it was amazing. But forget typical Czech zoo with crowds of people. This one is different…

The route to the ZOO doesn't have a sign so you feel like you are going into the jungle. After 500 metres there is a wooden gate looks like the one from The Flinstones. Now you realize that you are going into the ZOO. No car park, no tourniquets – you just have to pay a fee to the guard and you are in…

The first stop is at some cat’s cage. You can go as close as you want you can also touch it through fencing. If it bites you? Nobody knows – there is no information about it. J But this big cat is so bored that it didn't even notice us. Have to say we are the only visitors here.

Our route continues. We are going through the forest and suddenly the big arara flies above me. Wooow. Now I feel like I am in the real jungle, in the real Amazon as I know it from the National Geographic’s videos. It is incredible. A few metres far away there is a small cottage with 10 araras around it. They are everywhere. On the rooftop, on the floor, on the table.. It is crazy. There is also one small parrot who likes our sneakers J. We are a little shy cause we don’t know if these parrots in the “zoo” are dangerous and can bite us. After, I held one of them and caressed him under the wing. I can’t believe that I could see and touch these beautiful birds. I have known the word “arara” since I was really young and solved the crosswords with my grandpa. And now I am in Brazil, in the Amazon, in the home of these beautiful big red and blue parrots. Another of the Amazon’s “must do” is done.

Monkeys - another experience here. Last year during my travelling I said I don’t like monkeys cause they are dangerous and mislead with their cute face. I have changed my mind here. They are sooooo cute and friendly. They touch us with their hands and tails. The feeling is awesome. So now I think that I just don’t like the Asia’s macaques. J

During our walk we could see a lot of types of Brazilian’s birds/parrots etc. There are also some strange animals and I don’t remember their name J but it doesn’t matter cause they are ugly and made awkward noises. Turtles, Aligators and Snakes – I know there were two snakes but I stayed far away from them. If they want to eat me – Spencer will be the closest one J J J .

We are the only visitors today. Almost all students (they work here) are with us. The communication with broken Portuguese and broken English is funny but nice. We are also VIP guests thanks Brandon (Spencer’s host) – so we can go into the forbidden place where there is ….. wait for it… the SLOTH! Yes, yes, yes… My first sloth in Brazil. And I could touch him although he is really dangerous. I realized it after I saw his teeth and the scar on hand of our young guide. He is so floppy. It is awesome. There is also a little Bambi J , toucan and another cat. This one isn’t so bored as the first one. It looks more dangerous. Spencer could touch the manatee – I don’t want – I don’t know the reason why to touch this animal J.. I am just looking.

So this is it. Our unforgettable trip to the jungle zoo. Today I really do “kofolonizace” of the Amazon J.

Have a nice day.

i.