Při přejezdu vidíme, jak nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijú, ale na trati je sucho...
Pár tréninkových intervalových běhů, několik parních letních
výběhů a po Lednici přišel na řadu další běžecký „pretek.“ Štafetový závod Od Tatier k Dunaju a mé druhé týmové působení
v mrcina týmu. J
Ani se mi nechtělo věřit, že už je to přes 3 měsíce, kdy jsme společně
s klukama běželi Vltava Run (právě českou obdobu závodu Od Tatier
k Dunaju). A protože už se všem stýskalo, bylo potřeba obnovit MRCINA team
spirit…
V pátek jsme se všichni sjeli v tradiční tatranské
Kolibě, kde jsme si dopřáli poctivé slovenské jídlo (čti halušky) a doplnili
tak sacharidy na další den. Chlapci to pak spláchli hruškou a mohli jsme
vyrazit na ubytování.
Byl by to nudný příběh, kdyby už na začátku neměl zápletku..
Na horské chatě, kde jsme měli zaplacené ubytování na jednu noc, jsme se
potkali s českým týmem, který zde také přijel na závod a shodou okolností
to byl tým mé kamarádky (ahoj Hani J
). Pointa byla v tom, že jsme ubytování měli rezervované, ale pan majitel
si nedal stopku na Bookingu, a tak ubytoval i je. Nakonec jsme se ale na tu
jednu noc všichni zmístili a krize byla zažehnána J.
Jak jsem již psala, Vltava Run jsme si všichni užili a
očividně jsme nadchli i další martinusáky, jelikož na start závodu Od Tatier
k Dunaju se postavily dva rovnocenné MRCINA týmy – tým #hlavneprezabavu a
#hlavnenapohodu . Byla to pořádná výzva. Výhoda dvou týmů bylo nejen vzájemné
hecování, ale také potkávání se na jednotlivých předávkách a kopec zábavy. J
3, 2, 1, … 14:20 …
START! Rozbíháme se, rozdávám úsměvy, mávám – po této chvíli už mé
běžecké fotky jsou na hranici publikovatelnosti J.
Sluníčko krásně svítí a my vbíháme na cestu a čeká nás 8 km padák dolů
z horského střediska Jasná..
14:22 - Juraj mi mizí za zatáčkou a já zpomaluju. Kopec sice
vyzývá ke sprintům dolů, ale Garminy ukazující pace 3:50 mě krotí a já si
uvědomuju, že s takovou bych daleko nedoběhla. Zpomaluju na pace 4:35 a
z ničeho nic na mě začíná kapat. Fajn, aspoň nebude takové dusno a trošku
bude mrholit.
14:25 - Hrom. Slejvák. Boty mokré skrz na skrz. Funkční
triko saje (ne ovšem pot, nýbrž déšť). Kraťasy se mi lepí na stehna (přesně ten
pocit, co nejvíc nenávidím) a auta v protisměru neuhýbají. Běžím spontánně
vzniklým potůčkem při krajnici a nasávám ten voňavý čerstvý vzduch. Další hrom.
Jen ty blesky nikde. Nevadí, tak aspoň mám premiéru v totálním lijáku jako
nikdy předtím J.
Sbíhám kopec a vidím sanitku. Nějaký běžec to očividně nezvládl, mě ovšem
čekají ještě 2 kilometry do první předávky. Déšť zůstává v kopcích a já
nabíhám na rovinku mezi poli. Vzduch je neskutečně dusný a horký a já si po tom
osmikilometrovém padáku připadám, že stojím na místě. Jediné, co mi teď běží
hlavou, jsou řeči o posledním kilometru, který je prý do kopce. Jsem naprosto
mokrá, v botech mi čvachtá a já zabočuju a proti mně se vynořuje MRCINA
auto a v něm splavený Juraj.
Ok, tak musím trochu přidat, aby propast mezi
týmy nebyla na začátku tak velká. Kopec na konci je echt nepříjemný, ale já už
na předávce vidím sprinťáka Šula, který je připraven na převzetí štafetového
kolíku. Tak, a první úsek je za mnou, není čas na protažení a převlečení se,
protože Šulo je na trati, a to znamená s větrem o závod rychle na další
předávku, abychom ho tam vůbec stihli.
Při přejezdu vidíme, jak nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijú, ale na trati je sucho.
Takový byl náš start. Po týdnech naprostého parna jak v Česku,
tak na Slovensku, nám během závodu přišly naproti hromy a blesky. Neříkám, že
to je špatné, ale ta představa, že mám už jen jedny suché boty a jeden suchý
běžecký komplet mě trochu znervózňuje, tím víc, když vím, že ještě dvakrát
vyběhnu. A co vám budu povídat, sedět v autě v mokrém, a v kufru
„sušit“ mokré taky není moc velká radost. Ale jak řekl Dušan „takovýto team
spirit jinde nezažiješ. A kdybys sama vyběhla v Praze a začalo lít, tak to
určitě otočíš domů a na běh se vyprdneš. Tady víš, že na tebe na předávce čeká
dalších 11 parťáků a prostě to nevzdáš.“ A má jednoznačnou pravdu. Další závod
je tady a hlavní je si ho užít #hlavneprezabavu a #hlavnenapohodu !
(pokračování příště...)
A nezapomeňte nás sledovat na Facebooku! :-)
A nezapomeňte nás sledovat na Facebooku! :-)
(podle výrazu snáze poznáte, kdo své Garminy vypíná a kdo zapíná :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat