pondělí 16. března 2015

Jak jsme se na Srí Lanku vydali

Je to právě měsíc, co jsme se vrátili z naší zimní „otočkové“ dovolené na Srí Lance. Během posledních 4 týdnů jsem se setkala s tolika dotazy ohledně právě navštíveného asijského ráje, že jsem se rozhodla naše cestování popsat a poskytnout tak rady a tipy pro ty, kteří se na Srí Lanku chystají. A pro ty, které Srí Lanka neláká, aspoň připravím pár minut cestovatelského čtení, které by ideálně mělo skončit rozhodnutím Srí Lanku navštívit J.






Jak celý nápad jet v únoru do Asie vznikl? Byla to velice rychlá myšlenka, která mi proběhla hlavou loni o tomto čase, bohužel jsem z pracovních důvodů nemohla odjet na delší čas pryč. Ovšem to bych nebyla já, aby se mi myšlenka v lednu nevrátila a „jen tak náhodou to neřekla Honzovi.“ A to by nebyl Honza, aby se toho nechytil a nezačal hned Googlit. „A pojedeme na velryby!“ přišla mi za pár dní sms.  Bylo rozhodnuto…

Letenky jsme hledali přes Skyscanner, přeci jen jsme stále studentíci, a i když cestování s Emirates či Etihadem je paráda, tak v tuto chvíli rozhodovala cena letenky (ano, naše bankovní účty si ještě pamatují letní brazilský vítr…). Palubní lístky jsme sehnali za přijatelnou sumu a mohli se začít těšit. Za dva týdny odlétáme!

Já, plánovací maniak, jsem tentokrát vysadila. Upřímně, byla jsem totálně zničená ze zkouškového a poslední zkouška mě čekala čtvrtek před pondělním odletem. A ne, není to jedna z těch, co si učivo jednou projedete a doufáte v zázrak. Učíte se to týden, do toho jedete na pracovní školení k bratrům Slovákům a po cestě, po večerech se šprtáte a … doufáte v zázrak. Naštěstí se stal, já ve čtvrtek večer ukončila nekonečné zkouškové a v pátek .. mohla vyrazit do práce J. Kam tímto příběhem směřuji? No k tomu, že kromě letenek a plánu vidět velryby, jsme před odletem neměli zhola nic.

Během pobytu na palubě Katarských aerolinek, který byl moc fajn s dobrým jídlem a pravidelnou dávkou modliteb a informací, kterým směrem leží Kába, jsem zlehka otevřela průvodce, který nás po příštích 15 dní opravdu zachránil. Ještě nikdy jsem na cestách tak často nečerpala informace právě z tištěného průvodce. Musím říct, že Lonely Planet je v tomto opravdu třída. A jak se ukázalo, dalších 80% turistů, které jsme potkávali, používalo stejnou papírovou značku J.

Na ostrov jsme přiletěli ve 3 hodiny ráno, vyřídili si víza (zde doporučuju vyřídit si víza online– máte je o 5 dolarů levnější a hlavně vás letuška ve Frankfurtu nevystresuje otázkou „You don’t have a visa, seriously?!“ u které vystrašeně valí oči). Po projití celní zónou jsme dostali místní sim kartu – opět rada pro budoucí srílanské návštěvníky – využijte tuto sim kartu, kterou vám dá celník. Je na ni nejvýhodnější tarif (cca 100 Kč/ 3GB dat). Do Colomba na hlavní vlakové nádraží jsme se svezli taxíkem, protože takhle v noci autobusy nejezdí a my jsme měli v plánu stihnout první ranní vlak v 5:50. Tip: dva týdny před vaší cestou si online objednejte první třídu vlaku, která má poslední vagón prosklený. My jeli třídou třetí a byl to teda pořádný zážitek. Chytli jsme zrovna svátek úplňku a Den nezávislosti, takže vlak byl narvaný k prasknutí. Místní skákali do vlaku oknem, za jízdy stáli na schůdcích – myslím, že už nemusím do Indie J. Každopádně dalo se to zvládnout (ale upřímně 4 hod stání po 20 hod cestování není zrovna eňo ňuňo). 



Naše první trasa vlaku byla z Colomba do Hattonu. První polovina tratě je neskutečná. Vlak neustále stoupá, jedete čistou přírodou, hned vedle palem, na kterých si hoví opice a jste jim úplně ukradení (naštěstí!). Projíždíte nejrůznějšími tunely skrze hory a pak jste nahoře, vůbec nepřemýšlíte nad tím, jak jednoduše by se mohl vlak naklonit a už by letěl s vámi dolů, vůbec nemáte před očima scénu ze Slunce seno, kde „vyrovnávali, vyrovnávali, aby se nepřevrhli.“ Tady se vyrovnávat nedalo, protože vlak byl prostě a jednoduše plný. A ano, i v těchto výškách místní stále stáli na schůdcích vlaku. Respekt. Druhá polovina tratě sice také stoupala, ale všude kolem už byly čajové plantáže. A v těchto místech, po 25 hod cestování, vypitých 3 literech Kofoly guarany, jsme si uvědomili, že jsme tady. Přijeli jsme do ráje …